Dagla

sdružení pěstitelů jiřinek, mečíků a ostatních cibulnatých a hlíznatých rostlin

Články

Ročenka DDFGG za rok 2016

Věřím, že většina z vás ví, co zkratka v nadpisu znamená. Na titulek je to dlouhé, ale do textu se to může uvést v plném znění. Tedy v překladu: Německá jiřinkářská,fuchsiářská a mečíkářská společnost.

Díky předsedovi, Pavlu Ševčíkovi, jsem mohl při přípravě tohoto textu využít dvoudílnou ročenku této společnosti. Vybral jsem pro vás některé zajímavé pasáže z obou tlustých (cca dvěstěstránkových) publikací. Obě ve vynikajícim provedení sazbovém i tiskařském, jak je u sousedů zvykem.

I. Letní část – vyšla v červnu.

Jistě znáte již Heinze Panzera, který byl i u nás v Pardubicích na jedné z výročních schůzí.

Již dávno předal podnik synovi a věnuje se práci pro DDFGG. Úkol je to velký a spočívá v zajištění udržení starších německých odrůd jiřinek. Heinz oslavil své osmdesátiny v dobré kondici.

Krátký článek by jistě potěšil našeho kamaráda Oldu Nováka. Pojednává o botanické formě jedné z mnoha jiřinek : Dahlia dissecta S.Watson. Odrůdu popisuje na svém webu náš přítel. Dr.K.R.W. Hammett z Aucklandu (NZ). Hodí se pro pěstování v nádobách, kvete bíle a rostliny dosahují převážně 50 cm.

Velice obsažný a závažný článek uveřejnil sám předseda Kleinau. Díky stykům s mexickou jiřinkářskou společností , která zajišťuje udržování botanických forem rodu Dahlia. V roce 2016 zde bylo z registrovaných 51 forem vysázeno plných 39, Jistě úctyhodné množství.

Naši přátelé v Bad Kostritz letos budou slavit již desáté výročí založení Jiřinkářského centra, které řídí Wolfgang Ritschel. Je potěšitelné, že náš předseda se s ním velice dobře zná.

Velice zajímavý článek se také zabývá genovou bankou pro udržování odrůd jiřinek. Samozřejmě ne každá odrůda si zaslouží pozornost. Většinou je příčinou zániku odrůdy napadení virovými infekcemi, špatné hospodářské vlastnosti a podobně. Za cennou odrůdu je podle W. Ritschela považována odrůda, která je v sortimentem alespoň 50 let. Zajímavé je, že s chybou je zde umístěna i Dokoupilova ŠVITORKA. Autor se spletl o 100 let, když uvedel rok registrace 1835. To je ovšem viditelná chyba tisku. Domnívám se, že tento seznam by mohl být uveden na našem webu. Jde o tabulku bez nutnosti překladu.

Další zajímavá tabulka je abecední přehled starých odrůd, vyšlechtěných německými šlechtiteli. Velkou práce zde odvádí známý německý jiřinkář Frank Krause.

II. zimní část – vyšla na konci roku

První věc, která mne upoutala je změna místopředsedy. Víme, že DDFGG vkládala do Ralfa Möllera velké naděje. My jsme s ním měli horší zkušenosti. Zejména Brzákovi dlouho museli čekat na zaplacení odeslaných hlíz. Změnu jsem uvítal i z toho důvodu, že Dr.Berenda Meyera znám už celá léta a vím, že málokdo má tak velké znalosti i zkušenosti.

Výroční schůze DDFGG se bude konat v Berlíně, kde bude v roce 2017 IGA – což je v překladu Mezinárodní zahradnická výstava. Je to pro jiřinkáře významné výročí (120 let od založení společnosti). To, co zajímá nás, je termín výstavy řezaných jiřinek. Berlín není vlastně (zejména pro nás- na Severu) daleko a málokdy je možné shlédnout takovou výstavu. Výstava jiřinek začíná 9.září 2017 .

Smutná je reportáž ze zahradnictví Bergehoff, které končí. Po mnoho generací byl pro jiřinkáře skutečným vrcholem. Však Wilfried Bergerhoff byl pro DDFGG „silnou figurou“.

Uměl své jiřinky velice dobře „prodat“, když jako kmotry mnohých nových odrůd přivedl slavné osobnosti od politiků až po fotbalisty.

Frank Krause v obsáhlém článku zpracoval bohatou historii pěstování a šlechtšní jřinek rodu Bergerhoffů z města Wiehl (blízko Kolína nad Rýnem). Zatímco Wilfrieda Bergerhoffa jsem osobně znal a byli jsme přátelé, jeho slavného otce Ottu Bergerhoffa jsem již nezastihl.

Otec nasadil synovi opravdu laťku opravdu vysoko. V období let 1950 -1968 vyšlechtil Otto více než sto odrůd jiřinek. Krause uvádí celý přehled 106 odrůd, které jsou známy. Když Otto v roce 1968 zemřel, nastoupily v roce 1969 odrůdy jeho syna Wilfrieda. Ten to dotáhl na svých 207 odrůd za téměř 40 let své šlechtitelské činnosti. Mimo to ovšem byla známá také

Wilfriedova politická dráha. Wiehl je jakési hlavní město oblasti Obergische land. Od roku 1972 do roku 1999 byl radním celé oblasti a z toho 25 let byl starostou Wiehlu.

V roce 2016 tedy končí výsadba jiřinek ve Wiehlu. Od roku 1949, kdy ji poprve realizoval Otto Bergerhoff až do roku 2016, kdy ji ukončil jeho vnuk Stefan Bergerhoff. Bergerhoffovy odrůdy znám dosti dobře a řadu z nich jsem pěstoval a rád se k nim vrátím. A´t už to je drobná liláková dekoračka FRAU IRMGARD MUTH,kaktuska HENRIETTE nebo třeba leknínovka CHRISTINE, nazvaná na počest Wilfriedovy ženy.

Ze spousty informací z německé nejnovější ročenky jsem dále vybral výsledky(některé)

z I. a II. zkoušky za rok 2016 ve čtyřech zkušebních zahradách Německa. Počet

novošlechtění v první zkoušce byl 24. Z toho bylo povoleno 19 z nich propustit do další , druhé zkoušky. Bylo by asi zbytečné pro naši potřebu popisovat všechny, které postoupily.

Kdo tyto úspěšné semenáče dodal? Největší počet přihlášených, které postoupily do II. zkoušky byl ze zahrady Arno Lohmayera z Dolního Saska. Také v druhé zkoušce byly úspěšně uznány nové odrůdy A. Lohmayera . INDIAN SPIRIT (obdržela titul, jako nejlepší

Odrůda pro zahrádkáře).Jedná se o leknínovitou odrůdu lososově růžovou na krémově žlutém podkladu. Druhé jeho oceněná odrůda se jmenuje WETTERSTERCHEN (dekorační odrůda červená- červenožlutá). Tato odrůda získala také titul, jako nejlepší německé novošlechtění.

Mně se nejvíce líbilo novošlechtění Franka Krause PURPURKISSEN ( dekoračka, která skutečně připomíná nádherně rudou barvu rtěnky). Zdálo se mi, že na můj vkus tam bylo příliš mnoho červených a rudých novošlechtění, výjimka byla bílá dekoračka H.Voita.Také mne překvapilo, že nikdo nepřihlásil některé novošlechtění Rakušana P. Haslhofera, který ještě nedávno ve zkouškách exceloval.

Berend Meyer popisuje v dalším článku možnou metodu množení jiřinek, kterou je roubování řízků do matečních hlíz.Cituje staré známé prameny a přidává také svou zkušenost s množením odrůd, které tvoří jen slabé hlízy a po naroubování bylinného řízku do hlízy odrůdy se silnou tvorbou hlíz můžeme ohroženou odrůdu zachránit.

V roce 2005 na Bundesgarteschau v Mnichově jsem obdržel pamětní medaili z Bad Köstritz ( medaile Christianna Deegena). V letošním roce konečně tuto medaili přebíral také Heinz Voit, který za svůj život pro jiřinky udělal mnohem více než já. Inu : to jsou paradoxy!

Tolik ve zkratce od našich sousedů.Přečetl jsem si také úvodní článek předsedy M.Kleinau

Mluvil mi z duše, když se vyznal, že dává přednost tištěnému slovu a informacím před mnohdy jen obtížně stravitelným i uvěřitelným „informacím“, které často naskakují na Internetu.

Zpracoval : J.Dvořák

František Vaverka ( 1937 – 2001)

Bez něho by historie českých a moravských jiřinkářů nebyla úplná. Naše seznámení bylo dosti dobrodružné svým vznikem. Franta bydlel celý život na rodném gruntu poblíže Třebíče.

Byla to samota Loudilka u Okříšek. Na zahradě svítily záhony jiřinek, které získal v začátcích svého koníčka od opatovického Josefa Dragona. Po nenadálém úmrtí pana Dragona převzal to nejcennější z jeho sbírky a úspěšně to množil.

Byl tehdy zaměstnán ve strojírenské firmě I.Brněnská. Povahou byl sedlák, který se nikdy nesmířil s tím, že museli jako rodina přestat hospodařit, když v obci vzniklo družstvo. Byl také jeden z prvních, který vzal své pozemky zpět a začal hospodařit soukromě se svou ženou Boženkou.

Již v sedmdesátých letech se začal pěstováním jiřinek zabývat. K výstavám se dostal díky ženským z obce Želetava.. Ty uspořádaly jiřinkový ples a Franta jim dodal spoustu krásných úborů. Nedlouho potom totéž bylo i v obci Předín. Zahrádkáři z Okřišek byli mimo jiné na Jiřinkových slavnostech v České Skalici a tam se inspirovali. Výstavu uspořádali v místním sále v sobotu, svezli květy i odjinud, zajistili dechovku a oslava dostala název Slavnost jiřin.

Postupně stoupalo množství exponátů až na 300 váz a také oživili program volbou nejkrásnější jiřinky. V podvečer výstavy přestavěli stoly a konal se jiřinkový bál. Ve 23 hodin pak proběhla volba královny. Opakováním těchto slavností rostl i počet lidí, kteří jiřinky pěstovali.

S Františkem jsme byli velcí kamarádi a dokonce v roce 1987 dovezl z té velké dálky svoje jiřinky a tuhé konkurenci 24 vystavovatelů získal jeden z pohárů. Také později se účastnil našich akcí a výstav.

Na II. Národní výstavě v Hradci Králové ( 2.-4.9. 1989) získal Franta řadu medailí za své jiřinky

Jeho život skončil, bohužel příliš brzy. Když jsem připravoval tento článek, snažil jsem se sehnat jeho fotografii. Jeho syna Zdeňka, který dům zdědil a žije v Brně jsem však ani po krkolomném shánění nesehnal. Tak alespoň tento text připomene Františkovu památku.

Dvě Američanky, které jsem poznal.

Jan Dvořák, Raspenava

Za mého mládí se říkalo : „ neraď, není Ti šedesát“! Někteří ještě pak dodávali : ..a „nebyl jsi v Rusku“! Moje šedesátka mne mimo jiné zastihla na Severozápadě USA, kde jsem na pozvání známého jiřinkáře poznával líheň špičkových odrůd jiřinek a praktické provádění výstav jiřinek v Americe.

Narozeniny mám sice v únoru a dva týdny mého pobytu byly v srpnu, ale to je jen drobný detail.Mé cestě předcházela dlouholetá korespondence s Martinem Králem, původně sice Rakušanem, který ale ve svých sedmnácti odešel k tetě ve státu Washington, oženil se a žije tam dodnes. Pravidelně jsem dostával od něho nejlepší světovou ročenku o jiřinkách DAHLIAS OF TODAY. Jejím prostřednictvím jsem teoreticky znal jednotlivé šlechtitele a vystavovatele v oblasti Seattlu.

Mimo něho jsem si dopisoval také s Carlem Probizanskym, který v oblasti žil.Byl to dobrý šlechtitel jiřinek a jeho odrůdy byly i v Evropě známé svou předponou CAPROZ ( CArl PRObiZanski. Jeho paní měla chovnou stanici boxerů. Celé mé cestě předcházelo setkání s Martinem a jeho ženou Karen na výstavě květin v Lysé nad Labem v létě 1999. Tehdy mne oba manželé pozvali na dva týdny k nim do Seattlu. Tvrdili, že v osmdesátých letech oni byli našimi hosty a bylo jich pět, takže mi vlastně vrátí naše pohostinství. Kdo by takovou nabídku nepřijal?

Za čtrnáct dní mého pobytu ve Státech jsme s Martinem navštívili mnoho zahrad i parků, kde tamější jiřinkáři své oblíbené květiny pěstují. Nedlouho po mém příletu do USA uspořádali na moji počest tradiční „párty“. Znal jsem oficiální část mé návštěvy předem a tak jsem přivezl v zavazadle jednak sérii diapozitivů a také pěknou křišťálovou vázu jako dar pro jejich výstavy. Je třeba si uvědomit, že to bylo před 16 lety a DVD i dnes běžné prezentace nebyly tehdy pro mne dosažitelné.

První setkání proběhlo u známého člena jejich jiřinkářské společnosti J. Hunta. Profesí zubař a mimo jiřinky také vášnivý cyklista má svůj dům s velkou zahradou v nádherné poloze s výhledem na záliv Tichého oceánu. Americkou párty jsem znal pouze literárně a tak jsem byl zvědav na praxi.

Musím říci, že okolo Seattle je asi 8 spolků jiřinkářů a funkce předsedy (presidenta) je celkem prestižní záležitostí. Marně jsem vysvětloval, že u nás máme tradičně pouze presidenta republiky a ti ostatní , třeba ve spolcích, jsou pouze předsedové. U nich je o funkci předsedy spolku velký zájem a tak některé z nich volí předsedu pouze na rok, aby bylo možno vyhovět více zájemcům. Jiřinkáři ve Severozápadě USA jsou většinou vyšší střední třída podle dnešních kritérií. Je mezi nimi mnoho lékařů, učitelů, manažerů známých firem ( Microsoft, Boing atd). Zároveň jim jejich koníček poskytuje i úhradu nákladů, když své odrůdy na jaře prodávají na aukcích členům i veřejnosti.

Manželka pana Hunta se jmenovala Swanee a tak mi vytanula známá anglická píseň Swanee River, kterou jsme se na škole v angličtině učili a rádi zpívali. Byla to starší dáma, v mládí jistě kráska. Martin mi později vyprávěl, že dokonce získala ve státě Washington za mlada titul Miss Washington. V době mé návštěvy již řadu let bojovala s roztroušenou sklerózou. Několik let před mojí návštěvou byl u Martina vídeňský zahradník a můj dobrý přítel Dr. Gerhard Wirth a v roce 1986 pojmenoval dodnes vynikající jiřinku jako Mrs. Swanee Hunt na její počest. Jiřinku rád vystavuji a paní Huntová tak žije dále.

Na této párty jsem zažil také další setkání, které si budu pamatovat do konce života. Nedlouho po zahájení tehdejší párty se objevil také Carl Probizanski, se kterým jsme si předtím pouze psali. Přijel velkou dodávkou a vyložil křeslo se svou milou ženou Arlene.

Znal jsem ji z fotografií jako velkou kynoložku, která se svými boxery běhá po závodech.Teď jsem se představoval vetché paní, která již řadu let bojovala s rakovinou. Objala mne a říká: „Tak jsem se Vás přece jen dočkala“. Věřte mi, že jsem jen těžko zadržel slzy a chvíli jsem nemohl ani mluvit. Za týden jsem jeden den strávil na jejich malé farmě, kde chovali koně a Carl se synem Stephanem šlechtil úspěšně své jiřinky. Půl roku po mé návštěvě u Probizanských mi přišel dopis, že paní Arlena svůj boj prohrála. Dodnes pěstuji jiřinku CAPROZ JEWEL OF ARLENE a vzpomínám na tu silnou ženu. Jiřinka kvete rudě a její třepenité květy září ve váze a na výstavách i na záhoně budí velkou pozornost.

Dvě různé ženy, které jsem měl možnost poznat tak žíjí díky jiřinkám dále! Pak mi zkuste říci, že jiřinka je kytka, která ve váze moc nevydrží. Je to sice pravda, ale dobrá odrůda nese během let tu štafetu dále. To není málo.

Jiřinky, DAGLA a já.

RNDr. Jiří Kaňka

V roce 1983 jsme se spolu s manželkou přistěhovali do domu jejích rodičů. Dům stojí na okraji vsi a já jako kluk z města jsem hlavně obdivoval velkou zahradu (tedy tehdy se mi zdála velká). Zahrada měla funkci užitkovou, od plotu k plotu byly nasázeny brambory, krmná řepa, zelenina. Já jsem se hned hlásil, co si mohu vzít na starost a tím jsem rodiče přivedl poněkud do rozpaků. Obávali se totiž celkem právem, že když mi svěří například brambory, celá rodina v zimě pomře hlady. Vyřešili to tedy šalamounsky. Dovedli mě k záhonku, kde se vedle lánu brambor krčilo asi šest divných rostlin a řekli: „Tohle je velmi důležitý záhon, to jsou totiž jiřinky Tvé ženy. Takže jestli chceš, vezmi si je na starost“. A odešli s radostí jak to pěkně vyřešili (v tu chvíli jsme ani oni, ani já netušili, že za pár let zde nebudou žádné brambory, ale všude porostou jen jiřinky).

A já to vzal vážně. První rok jsem pěstoval těch několik rostlin, druhý rok vyměňoval se sousedy, další rok při služebních cestách nakukoval přes ploty, kde kvetou hezčí jiřinky. A pak přišel zlom – v roce 1985 jsem se jel podívat na výstavy v Turnově, České Skalici a na výstavu Dagly v Hradci Králové. Tehdy jsem poprvé viděl, jak rozmanité a krásné mohou být jiřinky. Vzal jsem si adresy pěstitelů a po návratu několika z nich napsal. Nejvstřícnější odpověď jsem dostal od Ing. Jana Dvořáka! A od té chvíle to už se mnou šlo s kopce – stal jsem se členem Dagly, jel na výstavu jiřinek do Hrádku n. Nisou a později i na seminář „Šlechtění jiřinek“, pořádaný Janem D. a Daglou v Hrádku v roce 1987. I když některé zahraniční příspěvky zde byly jen čtené, domnívám se, že úroveň byla vysoká a na tehdejší dobu to byl doslova průkopnický čin.

Poprvé jsem se zde setkal s Ing. Jiřím Václavíkem (Ústav Sylva Tarouci, Průhonice), který zde měl přednášku „Cíle a metody státního šlechtění Dahlia v ČSSR“. Ing. Václavík byl až do svého odchodu do důchodu vynikající šlechtitel (a to nejen jiřinek) a jeho rady a názory byly pro mě vždy cenné, i když do amatérského šlechtění se někdy úplně převést nedaly.

Vzpomínám si rovněž na přednášku G. Wirtha, zahradníka a dlouholetého přítele Jana Dvořáka, který mimo jiné vyjádřil svůj názor, že se nikdy nepodaří získat modrou jiřinku. Dovolil jsem si s nim o přestávce nesouhlasit a vysvětlit, že by to byla jen otázka peněz, jak gen pro modrou barvu vložit do genomu jiřinky. Moc mi tehdy nevěřil a bohužel „modrých“ japonských jiřinek se už nedočkal (Ročenka 2013, str. 4-5).

Čtená zde byla též přednáška Dr. Keitha Hammetta, vědeckého pracovníka, šlechtitele a zahradníka z Nového Zélandu. Poprvé jsem viděl jeho malé dekorační jiřinky pastelových barev a říkal jsem si, že podobnému šlechtění by stálo za to věnovat se i v ČR. Netušil jsem tehdy, že v roce 1992 budu mít možnost navštívit ho na Novém Zélandu – a opět, bez Dagly a Jana Dvořáka by se toto nikdy neuskutečnilo.

Mě osobně nejvíce zaujala přednáška o radiačním šlechtění, kterou zde měl Dr. Gála. Už jeho osobnost a práce, která za ním zůstala, byla působivá (zahradník, voják, vystudovaný filosof a posléze opět zahradník, který založil slávu šlechtění jiřinek v Turnově). Dr. Gálu jsem v Turnově navštívil, jednak abych se dozvěděl více o jeho šlechtění, ale hlavně abych se zeptal na možnosti meristémového množení jiřinek, které se tehdy v Turnově (vedle meristémového množení jahod) zkoušelo pod vedením Ing. Hodincové. Když Ing. Hodincová viděla, jak se na vše vyptávám, ptala se zcela vážně, zdali budu dělat jiřinky profesionálně. Vysvětloval jsem, že ne, že je to jen takový drobný koníček. Ona se smála a říkala: „Jiřinky jsou velmi chytlavé, toho už se nezbavíte!“ A měla pravdu.

Dr. Gálovi jsem poté posílal kolchicin (ovlivňuje ploiditu buněk), který potřeboval ke svým pokusům na jiřinkách, ale už jsem se nedozvěděl, zda ho použil a s jakým výsledkem.

Možnost radiačního šlechtění se mi hodila, neboť jsem měl známé v Řeži u Prahy (Ústav jaderného výzkumu). Zkusil jsem v letech 1988 a 89 ozařovat hlízy odrůd Andries Wonder a Hot Number. Podařilo se mi sice získat barevné odchylky z Andries Wonder, ale výběr odrůdy nebyl šťastný. Andries Wonder byl už tehdy virózní a nic ze změněných rostlin se mi nepodařilo udržet. Díky Ing. Petru Novákovi (Ústav Sylva Tarouci, Průhonice) jsem ozařování později zopakoval, tentokráte s hlízami Spartacus. Podařilo se získat Bohemian Spartacus (který již některé firmy v USA vesele prodávají), odrůdu Helenka a další dosud nepojmenovanou vice fialovou odchylku. Ale to je již jiný příběh.

Další osobností, se kterou jsem měl možnost se díky Dagle a Janu Dvořákovi setkat, je Dr. Keith Hammett. Vystudoval v Anglii botaniku a patologii rostlin a ve svých 25 letech odešel i s rodinou na Nový Zéland. Pracoval zde jako vědecký pracovník, zabýval se mimo jiné šlechtěním kiwi (Actinidia chinensis) a hrachoru (Lathyrus odoratus), snažil se přikřížit do hrachoru žlutou barvu. Když se ekonomická situace ve vědě Nového Zélandu zhoršila, odešel do soukroma a na své velké zahradě pokračoval v šlechtění jiřinek, hrachoru a nově též klívií (má vyšlechtěnu sytě žlutou klívii Sandra). Strávil jsem u Keitha týden, měl možnost navštívit řadu novozélandských jiřinkářů, ale hlavně seznámit se s Keithovými jiřinkami a jeho názory na šlechtění. Snad jen jeden z nich: „Jakýkoliv šlechtitelský program musí mít jasně definovaný cíl. Vysévat náhodně opylená semena a dívat se, co se stane – to není šlechtění“. Podle mého názoru je Keith Hammett jedním z nejvýznamnějších šlechtitelů jiřinek (a dalších rostlin). Svědčí o tom i vysoká ocenění od zahradnických organizací Nového Zélandu a Anglie. Z Nového Zélandu jsem odjížděl nejen se spoustou dojmů, ale i se semeny jiřinek, která jsem dostal z některých Keithových křížení. V roce 1992 a 93 jsem na své zahradě vysazoval semenáče z Keithových semen, Od roku 1994 pak začal sám křížit. Genetický materiál z Keithových malých dekoraček je v mých kříženích vlastně dodnes.

V březnu 2006 uspořádala Dagla v Průhonicích další seminář o šlechtění jiřinek pod názvem „Šlechtění jiřinek – včera a dnes“ (Ročenka 2006, str. 7-10). Není možné zde vyjmenovat všechny přednášející, ale tentokrát seminář vyšel i v tištěné podobě, takže každý zájemce si může přečíst jednotlivé příspěvky (bohužel pouze v češtině). Domnívám se, že za tento seminář se rozhodně nemusíme stydět a neznám žádnou zahraniční organizaci, která by něco podobného uspořádala. Ze zajímavých účastníků bych jmenoval Petera Haselhofera, mladého rakouského zahradníka, který tehdy působil v St. Pankraz. Peter je neúnavný dříč a nadšený šlechtitel jiřinek, přehlídka je ho novošlechtění je skutečně impozantní. V roce 2014 jsme spolu s Jiřím Závorkou a Luďkem Brzákem navštívili jeho nové zahradnictví v obci Micheldorf a obdivovali, co vše se mu podařilo vybudovat (Ročenka 2014, str. 27-29, 33).

Významnými hosty v Průhonicích byli také představitelé britské National Dahlia Society – Graham Carrey (tehdejší předseda a David Kent (pokladník). Graham s manželkou o několik let později navštívil mou zahradu a zahradu Jana Dvořáka, David mi v roce 2015 pomohl navštívit výstavu NDS ve Wisley (Ročenka 2015, str. 20-21) a konečně se podívat, jak vystavují „za kanálem“.

Co říci na závěr? Především bych se chtěl omluvit všem známým milovníkům jiřinek, které jsem v tomto článku nejmenoval. Všichni, bez ohledu na to, zdali žijí na druhém konci světa, nebo bydlí jen pár kilometrů daleko, se stali součástí mého života. A to by se bez existence Dagly pravděpodobně nikdy nestalo.

Výstava National Dahlia Society, Wisley 2015

RNDr. Jiří Kaňka

Anglické jiřinky jsou známé formální dokonalostí květů a představují jiřinkářskou špičku. Proto jsem dlouho toužil na vlastní oči vidět výstavu Národní jiřinkářské společnosti (NDS), což se mi splnilo ve Wisley 2015. Ve Wisley je druhá největší botanická zahrada v Anglii (hned po Kew). Výstava NDS je organizována souběžně s velkou zahradnickou výstavou, konanou v době 8-13. 9. Výhodou bylo, že Wisley leží jižně od Londýna, takže když jsem přiletěl na letiště Gatwick (rovněž jižně od Londýna), dostal jsem se do Wisley vláčkem, aniž bych musel jet středem Londýna. Návštěvu jsem dopředu domluvil s Kevinem Kentem, bývalým sekretářem NDS. David Kent navštívil Prahu před osmi lety a někteří si jistě vzpomenou na jeho přednášku v Průhonicích v Ústavu Silva Taroucyho. David napsal, že 8.9. dopoledne bude probíhat oceňování, takže na mě nebude mít moc času, ať přijedu 8.9. odpoledne. Doprava byla nakonec komplikovanější, než jsem předpokládal. Let měl zpoždění, nalezený spoj mi před nosem ujel, telefon měl mizerný signál, ale nakonec vše dobře dopadlo a já jsem se setkal s Davidem ve Wisley.

NDS vystavuje v obrovském stanu na okraji botanické zahrady. Nejprve jsem měl trochu obavy, kolik toho uvidím, ale po vstupu do stanu bylo zřejmé, že je doslova nacpán výstavními úbory. Angličané soutěží celkem v 99 různých kategoriích, první tři místa jsou většinou spojena s drobnou finanční odměnou a vystavovatelé soutěžení berou velmi vážně. Celkové výsledky na výsledkové tabuli jsem nafotil a můžete si je prohlédnout (spolu s vybranými fotografiemi) na webových stránkách Dagly. Seznam jednotlivých kategorií je příliš dlouhý k umístění na web, je k dispozici u autora. Problémem trochu bylo, že výsledky, ale i názvy odrůd na výstavě, byly většinou napsány jen rukou a občas jsem si nebyl jistý, zdali je čtu správně.

Několik postřehů z výstavy – Nejlepším úborem výstavy byla vyhodnocena Kenora Valentine, vystavené květenství bylo skutečně kvalitní a i starší petály stále držely perfektní červenou barvu. To určitě svědčí o tom, že vystavovatelé pěstují pod krytem, takže slunce nešisuje červenou barvu. Kenora Valentine byla vůbec nejvíce vystavovanou odrůdou, všechny úbory byly velice kvalitní. Kupodivu na celé výstavě nebyla žádná jiná odrůda z celé řady Kenor. Všechny vystavené úbory měly minimálně jeden proužek žluté barvy, červeně stříkaný. Je zřejmě jen otázkou času, kdy se objeví žlutá mutace úboru, červeně stříkaná.

Překvapením pro mě byly obří a velkokvěté odrůdy, tak obrovské a kvalitní úbory jsem viděl poprvé. Vedle nám známých současných odrůd (Sir Alf Ramsey, Bryn Terfel) byly vystaveny i staré odrůdy v překvapující kvalitě (Almands Climax, Winkie Colonel, Bonaventure, Alvas Supreme). Walter Hardisty, který si pamatuji jako rozkleslý keř se slabými stonky, zde měl najednou stonky jako násada od koštěte. Zaujaly mě nové obří - Shirwel Greta (dekorační žlutá) a Shirwel Allan (dekorační bílá s nádechem růžové).

Nejvíce zastoupenými kategoriemi byly střední a malé (dekorační a balky) jiřinky. Kromě nám známých odrůd (Primrose Diane, Winholme Diane) mě nejvíce zaujaly Leopold Chloe, Leopold Claire a Avoca Amanda (viz web). Zajímavá byla i Polventon Cristobal, s jejímž šlechtitelem (Cyril Watkins) jsem se zde setkal. Jiřinky byly vystaveny po třech, pěti, nebo devíti květenstvích ve váze a vystavovatelé nesmírně dbají na formální dokonalost a vyrovnanost květenství. David Kent se umístil na druhém místě v Class 15- Fred Oscroft Cup, zahrnující tři různé miniaturní balky. S lítostí mi ukazoval, které květenství ho připravilo o první cenu a vysvětloval, že při hodnocení porota bere každou vázu do ruky a hodnotí květenství i zezadu.

Zajímavou kategorií byly i miniaturní kaktusky, představované odrůdami Yesidy Borealis a Yesidy Hercules (vzhledem k velikosti květenství měl zřejmě šlechtitel smysl pro humor).

Co říci na závěr? Kvalita vystavených květenství (zvláště v kategoriích velkokvěté a obří) vysoce převyšovala vše, co je možné vidět na našich výstavách. Náš způsob aranžování ve váze spolu s doprovodnou zelení je určitě atraktivní pro návštěvníky, na druhé straně na anglické výstavě více vynikne kvalita květenství. Rozhodně si ale nemyslím, že bychom měli převzít snahu o formální dokonalost vystavovaných jiřinek, anglická základna vystavovatelů je přeci jen širší.

Obrazová příloha je umístěna v Galerii

Výstava Velké Opatovice 29. a 30. srpna 2015

1 POHÁR MĚSTA VELKÉ OPATOVICE ZA NEJLEPŠÍ EXPOZICI JIŘINEK

Ševčík Pavel

2 MEMORIÁL EMILA DOKOUPILA ZA NEJLEPŠÍ EXPOZICI DEKORAČNÍCH ODRŮD

Roudenský Břetislav

3 MEMORIÁL JOSEFA DRAGONA ZA NEJLEPŠÍ EXPOZICI KAKTUSOVÝCH ODRŮD

Ing. Dvořáková Věra

4 POHÁR PRO NEJLEPŠÍHO VYSTAVOVATELE - AMATÉRA

Čermáková Jana

5 POHÁR NÁVŠTĚVNÍKŮ ZA NEJLEPŠÍ EXPOZICI JIŘINEK

Valena Antonín

6 NEJLEPŠÍ ZAHRANIČNÍ EXPOZICE JIŘINEK

Gerhard Wirth Rakousko

7 POHÁR SZO ČZS DAGLA ZA KOLEKCI K ŘEZU

Valena Antonín

8 POHÁR PŘEDSEDY ČZS ZA KOMPLETNÍ SORTIMENT

Brzák Luděk

Vystaveno 198 odrůd

Aranží 262

Návštěvníků 1340

Jiřinky na Vysočině v roce 2011:

Centrem pěstování, šlechtění a pořádání výstav jiřinek byla ještě v sedmdesátých letech minulého století Bystřice nad Pernštejnem. Po zrušení zdejší šlechtitelské stanice se zdálo, že je s jiřinkami na Vysočině na dlouhou dobu konec. V zahrádkách v okolních obcích ojediněle přežívaly některé odrůdy. Chtěl bych jmenovat Narcis, Kanárek, Karmen, Kasasagi, Tartan, Uran a další. Koncem sedmdesátých let jsem se ještě s několika nadšenci pustil do pořádání výstav v Moravci. Zprvu to byly výstavy ovoce, kde květiny sloužily jen jako doplněk, později to byly již hlavně květiny, mezi kterými zaujímaly postupně přední místo jiřinky. Zpočátku jsem pěstoval také tulipány, narcisy, lilie a gladioly, které jsem i vystavoval. V okolí se nás scházelo při výstavách květin stále více pěstitelů. Při zahrádkářské výstavě v Moravci v roce l988 jsme měli již téměř 2000 návštěvníků. Po roce l990 byl prudký pokles, návštěvnost klesla na 500.
Následoval rozpad naší zahrádkářské organizace v Radkově a začátek soukromého podnikání. Jiřinky se staly mým velkým koníčkem. Od té doby pořádám výstavy květin v Moravci s malými přestávkami téměř každý rok.
Na výstavách v Moravci můžete vidět nejenom jiřinky. Jsou zde také nejlepší výpěstky od pěstitelů mečíků, špičkový sortiment růží, bonsaje, pokojové květiny, jehličnany, kaktusy a sukulenty. Květiny doplňuje umění- aranžmá ze suchých rostlin, obrazy, fotografie, keramika, paličkovaná krajka a také něco pro děti- zdobené perníčky. Jiřinky jsou vystaveny díky účasti členů Dagly, Pavlu Ševčíkovi a Janu Křepelovi ve špičkovém sortimentu. Poslední výstava byla dle mého mínění opravdu ta nejlepší, co na Moravci byla. Někdo možná namítne, že je zde již hodně prodeje. Snažím se vždy o to, aby zde byl k vidění nejen široký sortiment květin, ale aby se dal nakoupit nebo i objednat zajímavý pěstitelský materiál. Musíme se také smířit s tím, že v našich zahrádkách se pěstují kromě několika jiřinek i další rostliny a že z 80% si chtějí návštěvníci výstav něco krásného nakoupit. Při poslední výstavě bylo 22 vystavovatelů, něco kolem 1500 návštěvníků. Nabídky vystavovatelů již přesahují možnosti sálu. Jiřinek bylo vystaveno při poslední výstavě 150 odrůd, mečíků jistě přes 200 odrůd, růží 70. Mám radost z toho, že spektrum návštěvníků je velmi široké - od miminka až po seniory, kteří mají přes 90 roků. Výstavu navštěvuje mnoho mladých lidí, kteří projevují o květiny i umění velký zájem. Na Moravci se začínají pořádat i další výstavy, zaměřené na umění a květiny. To je zárukou, že i v dnešní době, která je již příliš přetechnizovaná a závislá na kapitálu, si najde člověk čas prohlédnout krásný obraz, vypěstovat květiny, udělat si sám hezké dílko a projít se přírodou. V roce 2011 jsem ještě vystavoval jiřinky tradičně v Pohledu u Havlíčkova Brodu, v Krucemburku, ve Velkých Opatovicích. Jiřinky, které se nejvíce líbily - HOAMATLAND, MYRTLES FOLLY, NOEL, CABALLERO, TARTAN, MAREN, CABALLERO, FRIZZY LIZZY, CAMANO ROO, VICKY, VASIO MEGGOS, MINGUS ALEX. Jiřinky se opět stále více objevují v zahrádkách na Vysočině a téměř v každé obci se najde někdo, kdo neváhá jet obdivovat jejich krásu stovky kilometrů daleko.
Pokud zdraví dovolí, chtěl bych Vás opět pozvat za krásou jiřinek a dalších květin na výstavu do Moravce na Vysočině, případně přímo ke mně na zahradu do Radkova u Moravce nebo na mé internetové stránky http:www.roudensky.sweb.cz, případně na blog http:www.roudensk.blog.cz. Dagle přeji k 50. výročí hodně krásných výstav, pěkné a hlavně aktuální internetové stránky a také více mladých a především aktivních členů.

Jiřinky na Moravě a ve Slezsku:

Pěstování a šlechtění jiřinek i jejich vystavování má velkou tradici. V této publikaci je podrobně vzpomenuto velikánů této oblasti šlechtění jako byli Emil Dokoupil a PhMr.Jaroslav Pozzi. Mimo nich ovšem existovali a existují i další jako Karel Pašík, Langrovi, František Smetana, František Kovařík a Gustav Riedel.Pokročilý jiřinkář tuto publikaci (50 str.- vydáno v roce 2008) jistě uvítá. Některé odrůdy zmíněných šlechtitelů se staly opravdovými esy na výstavách i v zahradách. Letní etapa výstavy Flora v Olomouci dosud vždy věnovala jiřinkám dostatek místa a návštěvníci to vděčně ocenili.

Jan Dvořák : Vše o jiřinkách:

Monografie z roku 2004 navázala na starší publikaci „Jiřinky“ z roku 1964.Knížku o rozsahu 95 stran s množstvím barevných snímků jednotlivých odrůd vydalo nakladatelství Květ. Autor, Ing Jan Dvořák knížku připravoval dlouho a vložil do ní své celoživotní zkušenosti i poznatky z cest za jiřinkami po celém světě. Významná je i část o chorobách a škůdcích jiřinek a obsáhlý přehled literatury. Nejcennější je ovšem zřejmě přehled významných odrůd, který umožňuje dobrou orientaci při jejich výběru, jakkoli šlechtění pokračuje stále.

Jiřinky v Hejnicích po druhé:

Loňský srpen nás všechny nemile překvapil. Bydlím od roku 1990 v Raspenavě a tak si dovedete jistě představit, že to byla hrozná spoušť i na naší samotě. Naštěstí porosty jiřinek, které mnozí z vás znáte z letních výletů, zůstaly netknuté.
Když jsem na začátku září přišel do Lesnické školy, navrhoval jsem , že výstavu zrušíme. Ono to její pořádání není příliš levná záležitost a i když za květy a práci mistrů i studentů, kteří aranžovali se nic neplatí, vyjde doprava exponátů a další náklady dost vysoko. Sponzoři, které jsem měl sjednány mi sdělili, že peníze dali na povodňové škody. Dobré nervy tehdy osvědčil zástupce ředitelky školy Ing. Vachel, když doslova prohlásil : „to bychom ale, pane kolego, byli docela srabi“.
Součinností Mezinárodního centra duchovní obnovy, Střední hospodářské a lesnické školy a naší jiřinkářské společnosti DAGLA nakonec výstava proběhla. Podle odevzdaných hlasů v anketě o nejlepší exponát výstavy a odhadu pořadatelů přišlo více než 800 návštěvníků.
Vystavovali dva vystavovatelé z Německa, jeden z Polska a pět českých jiřinkářů. Soutěžní jury pod vedením RNDr. T. Sehnoutky z Jablonce vyhodnotila jednotlivé expozice.Nejvyšší ocenění dostal německý vystavovatel S.Engelhardt z Heidenau u Drážďan. Rozděleny byly i další poháry. V soutěži diváka zvítězila holandská odrůda ALJO, kterou dodal Stanislaw Lipieň z Polska.
Vyhlásili jsme také soutěž pro mladé aranžéry, která měla nejlepší exponáty umístěny v galerii. Bylo obdivuhodné, že studentky 1.ročníku pod vedením mistrové paní J.Tůmové a Ing. Jar.Palarce zvládly vše na výbornou ( a to byly ve škole 2 týdny). Vernisáž měla i dobrou kulturní úroveň, když mistr Ondřejík zahrál tři brilantní opusy. Starosta Horák i hosté po prohlídce výstavy vyjádřili své uspokojení.
Letos se výstava posune o týden dříve, když bude zahájena v pátek 9. září. Potrvá do neděle a přibudou naši i zahraniční vystavovatelé. Studenti hejnické školy budou v soutěži družstev soutěžit s dalšími školami podobného zaměření. Výstava bude rozšířena i do ochozů baziliky, kde je křížová cesta. Návštěvníci budou opět moci sledovat aranžování jiřinek pro bytové potřeby a tak se inspirovat pro své domovy.
Nepřijdete se také zase podívat ?